Na konci srpna vyrazila pětice starších skautů a skautek na další větší putování, jak již je v našem skautském středisku zvykem. Tentokrát jsme za cíl zvolili nejvýchodnější okraj Slovenska a putování Národným parkem Poloniny po slovensko-polské státní hranici. Cesta nám zabrala 4 dny a měřila 74 km.
Vše začalo jednoho nedělního večera přesunem nočním rychlíkem Bohemia do Humenného, odtud autobusem přes Sninu do nejvýchodnější slovenské obce Nová Sedlica, a pak pěkně po svých na vrch Kremenec, vedle kterého leží nejvýchodnější bod Slovenska a který tvoří trojmezí Slovensko - Polsko - Ukrajina.
Odtud vede pohraniční turistická trasa napříč celým národním parkem a stále dál na západ až k Dukelskému průsmyku. Naše putování však vedlo po poloninách - horských loukách úplně stejných jako na Zakarpatí přes vrcholy Čerťaž, Ďurkovec a Kruhliak do Ruského sedla a dál do polské osady Balnica, kde je konečná stanice lesní úzkorozchodné železnice, jež dříve svážela dřevo a teď vozí turisty. Zde byl také náš jediný kontakt s civilizací. My jsme však vláčku jen zamávali a pokračovali dál přes vrchol Vysoký Grúň do Lupkówského sedla, kde jsme státní hranici opustili a sestoupili do osady Palota, odkud jel autobus do Medzilaborců a přes Humenné (kde jsme ze sebe smyli po čtyřech dnech karpatský prach) opět nočním vlakem domů.
Naše putování vedlo překrásnou krajinou s nádhernými výhledy, kde potkáte jen velmi málo lidí (třeba na více než 15kilometrové trase Vysoký Grúň - Lupkówský průsmyk jsme nepotkali vůbec nikoho), žijí zde zajímaví živočichové od nejmenších - např. modranky karpatské, což je takový zvláštní slimák, nebo mloka skvrnitého až k největším šelmám jako je vlk nebo medvěd (jehož stopy jsme také viděli).
Počasí prověřilo naše schopnosti jen během prvního dne a noci, kdy foukal silný vítr a na hřebeni jsme se pohybovali v mraku, tedy v mlze a drobném dešti. Druhý den se však mraky zvedly a my už se mohli jen kochat krásnou krajinou východních slovenských Karpat. Zajímavý je také Lupkówský průsmyk, kterým prochází dnes nepoužívaná železniční trať z Polska na Slovensko a ve kterém se bojovalo v obou světových válkách, důkazem čehož je řada pozůstatků ve formě zákopů nebo drobných artefaktů (našli jsme třeba zrezivělou polní lopatku a nábojnice).
Všem se nám putování líbilo a do budoucna se do těchto končin určitě chceme vrátit a pokračovat například z Lupkówského průsmyku dále směrem k Dukle.