Nechte mě vám teď povyprávět o dalším ročníku kouzelné, avšak vyčerpávající Šemberské 12.
Když se ráno před závodem ukázalo, že nebudu moct závodit, vyndala jsem z batohu oblečení a naopak přibalila zrcadlovku. I když nemůžu závodit, pojedu alespoň pomoct. Dostala jsem přesně takovou práci, jakou jsem chtěla. Sledovat závod skrz hledáček fotoaparátu.
A teď k závodu. Šemberská 12 dostala svůj název podle místa, kde se koná (Dolánky u Šembery), a podle dvanácti záludných disciplín, které na soutěžní hlídky čekají. Jako první letos na závodníky čekala stavba stanu. Rychle ubíhající dvouminutový limit vyčaruje na tvářích závodníků výrazy k nezapomenutí. Dále překonat lanovou lávku, která také umí pěkně pozlobit, po ní zatlouct hřebík a pokračuje se na šplh po laně, disciplínu, která přidá trestné body mnoha hlídkám.
Vyčerpaní a s bolavýma rukama se poté starší závodní hlídky vydávají vstříc azimutům. Mladší závodníci orientují mapu s takovým umem, že se nestačím divit. A je to tady! Střelba ze vzduchovky. Mé oblíbené stanoviště. Asi proto, že se střílí vleže a mám tak čas se vydýchat.
Další na řadě je morseovka. Pomocí červených praporků vysílají dvojice jedno písmenko za druhým a rychlostí blesku luští krkolomné šifry. Hod granátem. Od rozhodčích se doslýchám teorii, že ženy nebyly zrozeny k házení. Tak čekám na dívčí závodnice a doufám, že mě nezklamou. A podařilo se, šikovná dívčí hlídka ukázala rozhodčím co proto a já můžu spokojeně pokračovat na disciplínu Y, která je každý rok pro závodníky překvapením. Ta letošní je obzvláště kreativní a zamotá nejednu závodnickou hlavu.
Pokračuji v cestě až k vázání uzlů na čas. Míjím řezání a štípání dřeva, které se soutěžícím hodí k další disciplíně – přepalování provázku. Letos je sucho, tak jde oheň rozdělat lépe než jindy, ale co to! Provázek ne a ne přehořet. Nakonec však i naše nehořlavé provázky přehoří a předposlední disciplína je tu.
Plížení. Jako správný fotograf si lehnu na zem za spletitou síť provázků a vyčkávám. Mám možnost zachytit soustředěné pohledy závodníků při snaze nedotknout se provázků nad nimi. Špinaví a vyčerpaní pokračují k poslední disciplíně a tou je bariéra, která jako poslední stojí mezi nimi a vytouženým cílem. S námahou většina z nich překážku překoná a vyčerpaní dobíhají do cíle.
Výsledky jsou sečtené! Čas na vyhlášení. První tři hlídky z každé kategorie si mohou vybrat z úžasných cen, ale ta hlavní je jen jedna! Cena pro nejlepší středisko v součtu všech výsledků. Nikdo napětím ani nedutá, a když Moko přečte výsledek, následuje hlasitý křik a jásot. Je to doma!!!