V sobotu 25. března jsme se vydaly okouknout krásy jarního skanzenu v Přerově nad Labem a rovnou to spojily s prohlídkou muzea kol a bicyklů. Ráno o půl osmé jsme se sešly na českobrodském nádraží ve velkém počtu a po delší době jsme vyrazily na výlet autobusem.
Počasí nám přálo, a i když bylo poměrně brzy ráno, tak sluníčko svítí lo a hned byl ten den veselejší. Jelikož jsme do Přerova přijely před otvírací dobou, čas jsme vyplnily hrami na dětském hřiště , které je hned vedle zámku.
Chvilku po deváté jsme už okukovaly jeden z nejkrásnějších skanzenů u nás. V tyto dny zde probíhá „Jaro na vsi“. Ve všech sedmi zpřístupněných chalupách jsou každoročně připomínány starobylé zvyky a obyčeje, které po celé jaro provázely život venkovského lidu ve středním Polabí.
Prohlídka jarní výstavy začíná zabíjačkou a „šplochanem“ (zvláštní krajovou zábavou) a pokračuje průvodem na konci masopustu. Potom následuje čtyřicetidenní předvelikonoční postní období se šesti postními nedělemi, provázenými mimo jiné vynášením smrtky, chozením s lítem či přípravou na „pašijový týden“. Ten vrcholí Božím hodem a Pondělím velikonočním s pomlázkou ve „staročeské chalupě“.
V dolní části muzea výstava „Jaro na vsi“ pokračuje Svatovojtěšskou poutí, zábavou mládeže kolem májů a končí svátkem sv. Jana Křtitele, spojeným s lidovým léčitelstvím. Součástí letošní jarní výstavy je nově i byt kováře a kaplička. V jedné z budov jsme našly i řezbáře. Tedy jejich jemná práce se dřevem, to bylo něco.
Dále tu byl kovář, který nám předvedl také své umění, a v neposlední řadě se nám líbila i výstava velikonočních kraslic a hlavně malování perníčků, které jsme si mohly vyzkoušet, a to jsme také udělaly.
Po obědě jsme již zamířily do muzea kol a bicyklů. To, co tam všechno bylo k vidění, bylo neuvěřitelné. Na druhou hodinu odpoledne jsme měly nahlášený příjezd domů, a tak jsme musely na zastávku autobusu a hurá domů sdělit všechny zážitky.