Po dlouhém zařizování vyrážíme v pátek večer osobním vlakem směr Kolín. Začíná to samozřejmě perfektně – vlak má dvacet minut zpoždění a my budeme mít v Kolíně co dělat, abychom stihli rychlík do Popradu. Naštěstí vše v pořádku, rychlík má zpoždění taky... Máme pro sebe dvě celá kupé, takže se můžeme celkem slušně roztahovat... Noc byla v pohodě, i když je pravda, že jsme se teda asi moc dobře nevyspali, ale alespoň trochu. V 7 ráno přestupujeme v Popradu a nějak začíná pršet... Do kempu v Čingově jdeme za celkem slušného deště a velebíme Věru, že zajistila chatky „Juniorky“ (chatka o rozměrech 2,5 x 2,5 metru se dvěma palandama a stolečkem, sice trošku neuklizená, asi moc často nepoužívaná, ale neberte to za těch 80 Sk za osobu a noc, pokud si v tomto kempu chcete postavit stan, přijde vás to ještě na víc...)
Celé dopoledne prší, takže se jen tak povalujeme a dospáváme. Ale odpoledne se vyjasňuje, takže vyrážíme na výlet Prielomem Hornádu do Podlesku a zpět přes Kláštorisko. Dohromady asi 25 kilometrů, naštěstí s ne moc velkým převýšením, ale zase s žebříky a železnými lávkami, takže to nejde tak rychle, jak si představujeme... Návrat do kempu je přibližně v 20 hodin, rychle děláme večeři (takže večeříme přibližně v 10) a jdeme spinkat.
Nedělní ráno je opět nevlídné – zase prší... V tom se opradu nikam nedá. Dopoledne tedy opět trávíme v chatkách, povídáme a hrajeme (h)různé hry (do obliby se dostávají Jarinovy karty). Kolem poledne se opět vyjasňuje a tak nastupuje plán č. 2 – autobusem na Spišský hrad). Jenomže byl přestup a buď ten druhý autobus jel alespoň o pět minut dřív, nebo vůbec nejel. Takže ve Spišském Štvrtku čekáme skoro hodinu na další. Spišský hrad za to ale doopravdy stál. Chytili jsme navíc vynikajícího průvodce, takže jsme se i hezky zasmáli. Z hradu si asi všichni budou pamatovat plochou střechu kaple, mučírnu, stánky s občerstvením a sysly, kterých tam bylo doopravdy hodně. Zpět jedeme vlakem do Spišské Nové Vsi, kde nakupujeme v Hypernově a pěšky podél Hornádu jdeme do Čingova. Cesta to byla doopravdy černá... (do kempu jsme došli asi v 10, ale i tak jsme si ještě udělali večeři – takže opět rekord, večeře asi v 11).
Pondělní ráno – opět déšť. A tentokrát celodenní, takže doopravdy nikam nevyrážíme. Ale i tak byla legrace pořádná.
Zato v úterý je od rána hezky, takže je jasno: Suchá Belá. To znamená vyrazit buď Prielomem Hornádu (Lumír a Moko) či přes Kláštorisko do Podlesku, odtud překrásnou dolinou Suchá Belá (udělalo se hezky, tak byly u těch žebříků dlouhatánské fronty a zpět přes Kláštorisko do Čingova. I dnes se vracíme pozdě, i když jen před osmou. Následuje opět večeře a rychle do postele, protože takhle unavení už jsme dlouho nebyli.
Ve středu je opět krásně a tak vyrážíme na další celodenní výlet, tentokráte na Sokolí dolinu. Vyrážíme opět brzy ráno, částečně z důvodu, že chceme ještě večer odjet do Levočy, částečně proto, že chceme zkusit, zda je možné se vyhnout placení nekřesťanských 40 Sk za vstup (!) do Slovenského ráje. Bohužel v osm hodin ráno to už nejde.. Sokolí dolina s nejvyšším vodopádem Slovenského ráje i údolí říčky, kterou jsme se vraceli nám však náladu ani trošku nezkazili. V kempu jsme již asi v 15 hodin, takže máme do odjezdu autobusu do Levoče dost času na uklizení a zabalení.
V Levoče máme v plánu se najíst (najít nějakou slušnou hospodu, kde vaří je trošku problém), nenechat se všudypřítomnými Cikány okrást, podívat se na film pod širým nebem na náměstí, najít za městem místo pro postavení stanů a vyspat se. Vše splněno, takže OK...
Čtvrteční dopoledne věnujeme prohlídce Levočy (krásné náměstí, kostel s gotickým oltářem,..) a přesunu do Nízkých Tater, konkrétně do obce Podtureň poblíž které se chceme smočit ještě ve čistém Váhu (za dva dny později je o kousek dál v Liptovském Mikuláši již úplně špinavý). Nakonec vítězí varianta, že na krásné loučce u řeky rovnou přespíme. Myslím si, že to byl nejhezčí večer celé akce – dlouho jsme seděli u ohně, povídali a dělali ze zbylé mouky na ohni „hady“.
V pátek ráno se opět trošku zatahuje a začíná krápat. Naštěstí se nerozpršelo moc a na dlouho. I tak ale návštěvu termálného kúpaliska v Liptovském Jánu zavrhujeme (i proto, že jiné než celodenní vstupné za 140 Sk neexistuje a my tam nemohli být délenež dvě hodiny).Takže pokračujeme směr Autokemp Ďukrovec v Demänovské dolině, z celé cesty byla asi nejzajímavější (a nejvtipnější) procházka Luie po vrcholu louky a následné házení Štychovým vynikajícím létajícím talířem. Po příchodu do kempu a postavení stanů začíná hrozně pršet a klukům začíná téct do stanu.... A večeři doděláváme také při dešti.
A přiblížil se den odjezdu – sobota. Ráno vyrážíme do Demänovské ladové jaskyně. Musíme uznat, že to byl zajímavý zážitek, škoda jen, že loňská zima byla tak hrozně teplá... Z jeskyně se ještě pár odvážlivců vydává podívat se na blízkou bobovou dráhu. Bohužel se nám nechtělo čekat dlouhou frontu, takže nic... Po obědě vyrážíme někdo autobusem, někdo pěšky, do Liptovského Mikuláše na nákupy, do cukrárny a v 10 hodin večer vyjíždíme vlakem domů. Vlak je tentokráte o poznání plnější, ale i tak jsme si svá (téměř) volná kupé vybojovali... V Brodě jsme kolem 7. hodiny ráno a tím už doopravdy končí naše vyprávění...