Vyrazili jsme v pátek 17. března v 15:45 z českobrodského nádraží, jednou jsme přestoupili na jiný vlak a potom jsme šli pěšky z Hodkova přes Lipinu až na naše tábořiště Pod kopcem Pohoř
Trvalo to asi hodinu, než jsme došli ke srubu, a pak jsme se skoro půl hodiny snažili otevřít dveře dovnitř (důmyslný zamykací systém našeho srubu je toƟ ž tak záludný, že občas vyškolí i nás). Poté, co jsme úspěšně otevřeli srub, jsme se hned šli ubytovat a po zabydlení jsme se šli navečeřet. Každý měl na páteční večer svou večeři z domova. Po večeři pak ještě někteří z nás hráli deskové hry a šli jsme spát.
V sobotu jsme se po velmi dobré snídani šli podívat na naše skautské slibové ohniště, což je takové naše speciální tajné místo. Pak jsme si zahráli malou šiškovanou a zkoušeli jsme rozpůlit šišky vejpůl sekerkou. Poté, co jsme rozpůlili všechny šišky, co jsme měli, dali jsme si hodinku opakování zdravovědy.
Po zdravovědě jsme šli vařit oběd a v průběhu vaření jsme tloukli špačky. K obědu jsme měli výborné těstoviny s boloňskou omáčkou a sýrem. Následoval polední klid a hned po něm jsme šli na vycházku na nejvyšší bod Pohoře. Po návratu z vycházky jsme si dali svačinu. Tu jsme původně měli mít s sebou na procházce, ale Pakůň (od slova Pako) ji zapomněl ve srubu, takže z vycházky jsme se vrátili dost vyhladovělí. Po svačině jsme šli znovu tlouct špačky a pak jsme se připravovali na opékání buřtů – uklidili jsme nepořádek vedle skládky dřeva, zapálili oheň a vyráběli jsme si k večeři opejkáky. Každý měl dva buřty a každý se dobře najedl.
Po večeři jsme se vrhli na umývání nádobí, co nám zbylo ještě z oběda, zahráli si deskovky a pak jsme šli spát. V neděli jsme se začali balit a uklízet celý srub i se skládkou dřeva, zametli jsme podlahy, utřeli jsme stoly a poskládali jsme matrace. Poté, co jsme všechno uklidili, jsme vyrazili zpět na vlakovou zastávku a kolem 16:00 jsme už byli doma.