Kronika

Rok se s rokem sešel a my se opět scházíme na nádraží v počtu ne zrovna malém, abychom mohli společně strávit pět dní velikonočních prázdnin. Oproti předchozím rokům kromě proutků nakládáme i boby, lopatky a běžky, sněhové zpravodajství totiž hlásá cca 1 metr sněhu u chaty. A tentokrát se tedy meteorologové nemýlili…

Už cestou od autobusu k chatě je nám jasné, že na programu bude po celou dobu prázdnin především sníh, bobování, lopatkování, běžkování, koulování, hry ve sněhu a jiné sněžné radovánky. V každé volné chvilce tedy bereme boby a vyrážíme na blízké kopce. V sobotu se vydáváme na celodenní výlet. Cílem naší cesty byla vojenská pevnost Hanička, kde jsme měli dojednanou prohlídku. A že to nebyla prohlídka ledajaká, dokazuje, že za téměř dvě hodiny v pevnosti nikdo ani nemukl, tak moc jsme byli fascinováni všemi chodbami, místnostmi a tajnými zákoutí mi rozlehlé pevnosti . Celý den nám pěkně utekl, na cestu a další nekonečné koulování nám dokonce svíti lo sluníčko a nikdo si tak ani nestihl všimnout, že ho bolí nohy.

V neděli jsme, tak jako každý rok, pletli pomlázky a barvili vajíčka. Vajíčka máme stejně jako vždy nejkrásnější a v pletení pomlázek jsou profesionálové nejen kluci, ale už i děvčata. Vznikla jen jedna malá komplikace - pod závějemi sněhu se nám nepodařilo najít žádné listy rostlinek na barvení vajíček v cibuli, netradičně jsme tak museli vzít zavděk větvičkami jehličnanů … nicméně vajíčka pak byla ještě krásnější a zajímavější než obvykle.

Pondělí pak proběhlo ve znamení samotné pomlázky, a ač se každý rok snažíme připravit na tuto „nakládačku“ včas, pánové nás opět překvapili a pomlázkami nás vytáhli ještě rozespalé z postýlek. To prý abychom byly po celý rok zdravé a krásné. Po pomlázce už nás čekalo jen balení, loučení a dlouhá cesta domů. Je velká škoda, že to zase tak rychle uteklo, ale už se těšíme na další společnou akci.

Jako, každý rok vaří na Velikonočních prázdninách muži. Zde se můžete podívat, jak skvěle nám tu vaří. 

Zelený čtvrtek:   oběd - nudlová polévka

                            večeře - guláš s knedlíkem 

Velký pátek:       oběd - zapečené těstoviny

                            večeře - sekaná s bramborem, hořčicí, kečupem a oblohou

Bílá sobota:        oběd - uzené s chlebem

                           večeře - čína

Boží hod:            oběd - nudle s mákem

                           večeře - kuřecí plátek s broskví, sýrem a bramborem

Přejeme vám všem hezké Velikonoce! :)

Letos jsme se s oddíly skautů a skautek vydali o pololetních prázdninách na skautskou základnu Mentaurov nedaleko Litoměřic v severních Čechách. Plánovali jsme, že budeme jako obvykle touto dobou bobovat a lyžovat, ale počasí s námi mělo jiné plány. A tak jsme se klouzali spíš v bahně a blátě. Ani tak jsme si ale rozhodně nenechali zkazit zábavu.

Ale teď hezky postupně…

Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili autobusem a vlakem směr Litoměřice. Dorazili jsme již za mírného šera a to nás ještě čekala cca sedmikilometrová cesta na chatu. Jakožto správní skauti jsme nechtěli jít po silnici, takže jsme se vydali přes kopečky a lesíčky, což se ovšem později ukázalo býti drobnou chybou. Cesta to byla pro někoho strastiplná, pro všechny bláta plná, ale s odstupem času snad i zábavná. Samozřejmě jsme nakonec šťastně dorazili na chatu a mohli si začít plně užívat třídenních prázdnin. Po ubytování a večeři jsme zahráli ještě nějaké ty společenské hry a šlo se na kutě.

Tento rok se přímo roztrhl pytel s členy našeho roverského kmene, kteří jsou již v maturitním ročníku. A k maturitě samozřejmě patří maturitní ples, kde jsme nemohli chybět. Vy můžete porovnat, zda nám to více slušelo v roce 2011, či tento rok.

V pokračování článku můžete porovnat s druhou fotografií a hledat 10 (?) rozdílů:-)

Letos jsme se o podzimních prázdninách vydali jižním směrem na základnu Asgard nedaleko Jindřichova Hradce. Útočiště pro nadcházející čtyři dny nám poskytl velký kanadský srub v lese asi 10 kilometrů za městem. Ten nás také ochránil před nečekanou nepřízní počasí a díky svému názvu poskytl zajímavé téma pro hru.

Asgard je totiž sídlem severských bohů v čele s Ódinem Všeotcem a jeho syny Thorem a Lokim. Právě Loki, bůh neplechy, přichystal léčku a ukradl Thorovi jeho mocnou zbraň, kladivo Mjollnir. Naším úkolem bylo pomoci Thorovi získat kladivo zpět a zachránit tak nejen Asgard, ale i Midgard, neboli Zemi. Hned druhý den jsme vyrazili na celodenní výpravu - navštívili jsme Ódinův palác (zámek v Jindřichově Hradci), kde nám sám Všeotec řekl, jak na to.

První kolo letošního krajského poháru v turistických závodech připravil turistický oddíl mládeže KČT Kralupy nad Vltavou. Nedaleká obec Všestudy se stala místem setkání závodníků celého kraje. Více než 70 mladých sportovců změřilo své síly v turistickém závodě.

V sobotu 4. listopadu jsme se v brzkých ranních hodinách sešli s dětmi z našeho střediska na nádraží v Českém Brodě. Vydali jsme se vlakem a poté autobusem do Všestud. Ve vlaku jsme si ještě naposledy zopakovali turistické značky, dřeviny, uzle a jiné další dovednosti , které jsou v závodě prověřovány.

Pro závodníky 1. kola Českého poháru v turistických závodech byly připraveny tři tratě – modře značená pro nejmladší žactvo v délce 2 km, bílá pro mladší a starší žactvo v délce 3 km a červená pro kategorie dorostu a dospělých v délce 4 km.

Podle pravidel Turistického závodu, který je vlastně terénním během po vyznačené trase, je potřeba splnit řadu úkolů: překonání lanové lávky, postavení a složení stanu, odhad vzdálenosti , překážková dráha, azimutový úsek a poznávání turistických a topografických značek a kulturních památek České republiky. Jelikož naše děti tyto znalosti pilně trénují a jsou dobrými běžci, tak nás ani nepřekvapily jejich výsledky, které se dají vyjádřit jedním slovem: vynikající! Celkem se zúčastnilo 12 členů našeho střediska a získali jsme 9 medailí.

Pro děti to ovšem nebyl pouze den plný závodění, ale především her a zábavy s ostatními dětmi, které dobře znají. Naše středisko se těchto závodů účastní již několik let. O tom vypovídají i stále lepší výsledky, kterých dosahujeme. Turistické závody jsou otevřené pro širokou veřejnost, a proto bychom i vás tímto chtěli pozvat na 3. kolo krajského poháru, které bude organizovat naše středisko v Českém Brodě dne 7. dubna 2013.

Závěrem bychom chtěli poděkovat organizátorům KČT Kralupy nad Vltavou za celou přípravu i organizaci závodů.

Tak jako každý rok, i letošní první zářijový víkend pořádalo naše skautské středisko ve spolupráci s organizací TOM  „Akci Vpřed“. Jedná se o závoddvou až tříčlenných družstev v dvouetapovém orientačním postupu krajinou se zátěží tvořenou vlastním vybavením a s plněním všestranných úkolů. Start byl na náměstí v Ratajích nad Sázavou, kde se krátce po deváté hodině začala sjíždět auta plná lidí, k údivu pořadatelů velice zvláštně outdoorově oblečených. No nakonec se ukázalo, že přijeli na svatbu v místním kostele a tak se na startu sešlo pouze 5 soutěžních družstev. Po absolvování krkolomné trasy zahrnující i brodění Sázavy všechny týmy úspěšně došly či doběhly do cíle první etapy, kterým byla nádražní hospoda v Ledečku. Lokál i zahrádka byly ovšem zabrány nádražáky snad z celé republiky, kteří tu k tomu všemu a k naštvání všech opékali prase a nechtěli se rozdělit. Kdo si počká, ten se dočká, říká se a je to pravda! Když odjel poslední Posázavský Pacifik a odvezl s sebou i poslední ajznboňáky, prase obestoupila horda hladových Vpřeďáků a pan Pepa (nakonec to byl pan František) se s námi raději seznámil a rád nám přenechal zbytek vepře. Ráno se startovalo tradičně v 7:00 a druhá etapa byla spíše odpočinková a končila na nádraží v Sázavě. Vítězem se stala dvoučlenná hlídka z Brna, Dora Jirásková a Honza Neckář, gratulujeme! Příští rok se tedy sejdeme na startu v Sázavě a pevně doufáme v hojnější účast závodníků, než byla letos. Během akce nebylo ublíženo žádnému zaměstnanci Českých drah.

Moko

Hned na začátek bych se chtěla omluvit za víc než mírné zpoždění. Termín začátek srpna jsem trošku nezvládla dodržet. Na vině tomu bylo jak množství fotek, tak problém s přesunutím do mého počítače a také nedostatek času. Ale teď už jsou fotky nahrané a tak se na mě můžete přestat zlobit a náležitě si je užít (fotek je přes 500, tak dejte pozor, aby jste rozklikli i druhou stránku). Radši už nebudu nic slibovat, ale když vše půjde dobře, tak vám sem Mazlik brzy (?) nahraje i své fotografie. To bude z fotek asi vše, tak doufám, že vám k připomenutí zážitků z letošního tábora budou stačit:-)

Rok se s rokem sešel a letní tábor Pod kopcem Pohoř je opět tady!!!

V sobotu 7. července vyrazili světlušky, vlčata, skautky a skauti vlakem do Zruče nad Sázavou a odtud pak po svých až do tábořiště, kde na ně čekala první práce. Zatímco se světlušky a vlčata zabydlovaly, museli si skautky a skauti svá tee-pee postavit sami. Po zabydlení mohla konečně vypuknout celotáborová hra. Tu letos mistrně připravil Štych a nesla se v duchu nadcházejícího konce světa. Píše se přeci rok 2012 a jak předpověděl Nostradamus… však víte. Naším úkolem bylo postavit raketu a získat dostatek raketového paliva, abychom se včas přepravili na hvězdu Alfa Centauri a tam začali nový život.

V rámci boje o součástky potřebné pro stavbu rakety a získávání paliva absolvovaly děti řadu dobrodružných cest, podnikly dvou a třídenní pochod s přespáním v lese, hrály různé hry a cvičily své smysly.

Nechyběla ani oblíbená Olympiáda a Hry bez hranic, plné netradičních disciplín. O své samostatnosti nás děti přesvědčily při Dni „D“. Vyzkoušely si také slaňování z mostu a řadu dalších sportů. Domů si odvezly na památku i nějaký ten suvenýr vlastní výroby.

A jak to s námi dopadlo? No samozřejmě se nám podařilo raketu postavit a po náročném boji o poklad zbyl i dostatek paliva, aby raketa se všemi na palubě mohla odstartovat. Její monstrózní odlet jsme oslavili při závěrečném táboráku a těšili se na návštěvní den, který vypukl v sobotu.

Pro rodiče s dětmi byl tradičně připraven odpolední program. Po večerním nástupu jsme se rozloučili se světluškami a vlčaty. Na skauty a skautky ale čekal ještě třetí týden tábora a s ním i tolik očekávané Komando, třídenní boj v okolních lesích o životy a vlajky svých soupeřů. I to ale uteklo jako voda a bylo na čase vydat se domů.

Na závěr poděkujeme všem dětem za prima tábor, vedoucím za jejich péči, kuchařkám za plná bříška a už teď se těšíme na tábor 2013.

Tak už tomu tak bude, že den se dnem se sešel a tábor pro světlušky a vlčata utekl jako voda. Včera v noci již všichni spinkali ve svých postýlkách, někteří smutní, že pro ně už tábor skončil, někteří rádi, že jsou zpátky u maminky. Skauty a skautky čeká na našem tábořišti ještě jeden týden, ale pro nedočkavé jsem nahrála ,,pár" fotek z tábora již nyní. Tak si je neváhejte prohlédnout, ale nenechte si ujít fotografie z Kubikova foťáku, které se tu objeví začátkem srpna. Snad vám zatím moje fotky usnadní čekání.

V sobotu 2. června se les v Dolánkách proměnil na jeden den v kouzelné místo plné všemožných pohádkových bytostí . Konal se totiž jubilejní 30. ročník PoPoLesu, Pochodu Pohádkovým Lesem.

Na „předstartu“ pod Tuchorazskou hláskou čekala na děti už před polednem hromada malých Šmoulů a Šmoulinek. Ti měli připravená různá stanoviště s úkoly, na kterých dětem zpříjemňovali čekání na vstup do Pohádkového lesa. Na startu děti dostaly vstupenku, razítko a pytlík na odpadky, aby po nás v lese nezůstal nepořádek. A pak už to šlo z pohádky do pohádky...

Na děti čekaly tradiční pohádkové bytosti jako Rumcajs, Manka a Cipísek, Pat a Mat, Jů a Hele, Maková panenka s motýlem Emanuelem, krásná princezna s princem, Jeníček, Mařenka a čarodějnice v perníkové chaloupce, princezna ze mlejna s čertem a vodníkem, nebo líný Honza, který se celý den povaloval na peci. Přes lanovou lávku všem pomáhali přelézt Anče, Kuba a hajný. Čarodějnice nechaly děti pohoupat na houpačce, vodníci jim zase pomohli přejít kluzkou kládu přes potok. Letos se mezi nás vydali nově i kovboj Woody a rakeťák Buzz z Toy Story, postavičky z Letopisů Narnie a nejvíce úspěchu sklidila ovečka Shawn, která si s sebou přivedla dvě skutečné ovečky.

Na každém stanovišti děti čekal nějaký úkol a za jeho splnění dostaly drobnou sladkost. Pohádkový les uzavíral Ferda mravenec s krásnou Beruškou a malým mravenečkem, který dětem po absolvování náročné trasy Rozdával buřty.

Pak už si mohly děti i jejich rodiče konečně oddechnout, osvěžit se, opéct si buřty, a kdo měl ještě sílu, mohl si zastřílet ze vzduchovky. Letošní PoPoLes navštívilo přes 1400 malých i velkých návštěvníků a protože nám přálo i počasí, věříme, že si všichni tento den pořádně užili.

Na závěr děkujeme našim sponzorům i všem návštěvníkům a už teď Vás srdečně zveme na 31. ročník PoPoLesu.

Sobotní ráno většinu z nás odradilo, ale my, kteří jsme se nenechali odradit deštěm, jsme získali spoustu nových zkušeností a já osobně jsem si to hodně užil.
Když jsme dorazili na místo, počasí nevypadalo o moc líp než v Brodě, ale za pár minut dokonce na chvilku vykouklo slunko. Po základní instruktáži Kolouch uvázal lana a první z nás se začali spouštět dolů. Zespoda to tak zle nevypadalo, jenže když jste se podívali přes okraj, tak to bylo něco jinšího. Naštěstí jde jen o první dojem a po překonání nejhoršího úseku (což je okraj) zjistíte: „Jéé, to je sranda“. Tak jsme se všichni výborně bavili. Někteří na chvíli vyměnili slaňovací kyblík za osmu a já vzpomínám na Honzův výraz, když slanil do bezu („Kde to jsem?“). Při pauze na občerstvení nás Kolouch ještě seznámil s dalšími horolezeckými uzly a se starou slaňovací technikou, která se Danovi moc nepovedla („Auuuu.“). Pak už jsme naskákali do aut a valili domů. Kdo tam nebyl, může litovat.

Brouk (člen našeho oddílu skautů)

V sobotu 12. května se v Kolíně konalo okresní kolo Závodu světlušek a vlčat. Hlídky z jednotlivých středisek kolínského okresu si zde vyzkoušely řadu prakti ckých úkolů, které se tematicky vinuly kolem putování A.B. Svojsíka a jeho oddílu na první skautský tábor. Cestou tak děti poznávaly rostliny, prokazovaly svou znalost zdravovědy a první pomoci, řešily problémové situace, lušti ly šifry, vyplňovaly přihlášku na tábor, poznávaly osobnosti z české historie, prokazovaly svou fyzickou zdatnost, hledaly odjezdy vlaků a plnily řadu dalších a dalších praktických úkolů.

Za naše středisko se závodu zúčastnila jedna hlídka světlušek a jedna hlídka vlčat. Obě hlídky v závodu prokázaly dobré znalosti a dovednosti a ukázaly, že by si s těmito situacemi v životě poradily bez problémů.

Světlušky se dokonce umístily na druhém místě, a tak postoupily do krajského kola. To se konalo v sobotu 9. června v Nymburce a na naše holky tam čekala konkurence v podobě nejúspěšnější ch hlídek z půlky celého Středočeského kraje.

Opět je čekala celá řada disciplín zaměřených na praktické řešení různých situací, se kterými se mohou v životě setkat. Děti poskytovaly první pomoc, volaly záchrannou službu, řešily, co dělat, kdyby se ztratily v lese, trénovaly svou paměť při Kimovce, určovaly na mapě světové strany, balily zavazadlo na cestu, krájely chleba a loupaly mrkev a další a další.

V krajském kole obsadily naše světlušky krásné 7. místo se ztrátou pouhých sedmi bodů na 1. místo (ztráta 7 bodů z celkových 125). K tomuto skvělému výkonu jim moc a moc gratulujeme!

Jak je již tradicí, pálili světlušky a vlčata čarodějnici v klubovně na Podzimku.

Tam na ně v podvečer 30.4. nejdříve čekal nelehký úkol. Zlý čaroděj Gargantuel nám totiž ukradl chleba, hořčici i kečup, zkrátka všechny dobré přísady k opečeným buřtům. Po sobě nechal jen zprávu v šifrované obrázkové řeči a jednotlivá kódovaná písmenka poschovával po celé zahradě. Jenže naše děti jsou šikovné, všechna písmenka posbíraly, zprávu vyluštily a všechny ingredience byly zakrátko zpět v klubovně.
Pak následovala tradiční jízda zručnosti na koštěti, kde děti předvedly své letecké dovednosti a získaly za to letecký průkaz na koště, a to v kategoriích od bezmotorových košťat pro jednoho pasažéra až po nadzvuková košťata a vysavače. Opět tak vznikla řada fotek s originálními pózami na košťatech, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. A pak už přišel čas zapálit oheň i s čarodějnicí. Na ohni jsme si opekli buřty a pořádně si na nich pochutnali. Se soumrakem jsme si stihli ještě zahrát pár her. Celý večer pak ukončil „zlý Jack, co měl hrozný vztek“, nikoho z nás ale naštěstí nesežral a i když se dětem ještě moc nechtělo, bylo na čase jít domů. A už teď se těšíme na příští oslavu čarodějnic :)

V sobotu 21. dubna brzy ráno vyrážíme do Slatiňan na start již 27. ročníku Akce Vpřed. Kdo by náhodou nevěděl, tomu připomenu, že Akce Vpřed je závod dvou až tříčlenných družstev, na kterém během víkendu ujdete s velkým batohem přes 30 km a cestu k další kontrole si musíte vyluštit.

V 10 hodin je odstartován závod, a protože je lichý ročník, tak začíná oblíbeným běháním po městě. Během hodiny a půl jsme z různých pomníčků, nápisů a tabulí opsali přes 50 písmenek, která tvořila první zprávu. Vybíhačku máme tedy za sebou a rychle se přesunujeme (ano, ještě běháme) do zámeckého parku k rybníčku, kde pro výpočet azimutu na další kontrolu zužitkujeme opsané počty různých letopočtů, počtů oken, zubů koňů nebo šroubů. A právě ty šrouby se pořadatelům letos bohužel nepodařilo správně spočítat, takže všechny hlídky bloudí dlouhé desítky minut, než nás pořadatelé přes mobilní telefony navedou na kontrolu č. 3 - odhady vzdálenosti.