Na Skautský den století vyrazíme do ulic, škol i zaměstnání se skautskými šátky na krku. Budou nás desetitisíce! Jednou za 100 let!

Junák vyhlásil na vyvrcholení oslav 100 let českého skautingu, na „Skautský den století“ 24. dubna 2012, celostátní „Skautský šátkový den“. K účasti na něm jsou zváni všichni členové a členky Junáka všech generací. Tisíce skautek a skautů se šátky v jeden den ukážou, jak velkou máme radost, že můžeme slavit sté (!) narozeniny českého skautingu. A i když se v ten den všichni nepotkáme, díky propojení „Skautským šátkovým dnem“ budeme slavit společně!

Skautský šátkový den se koná pod mottem „Bez šátku mě na Skautský den století 24. dubna 2012 nikdo neuvidí!“

Skautský šátkový den se koná v celé České republice. Na ulici, ve škole, v práci, na nákupech, v klubovně. Pěšky, na kole, na pramici, v tramvaji i ve vlaku. U přijímaček nebo maturity. Kdekoli a jakkoli, ale se šátkem! (A samozřejmě, kdo chce oslavit skautské narozeniny ne v šátku, ale rovnou v kroji, do toho!)

Rok se s rokem sešel a za týden je opět Akce Vpřed. Akce, kterou pořádají naši kamarádi z Chrudimi, a která je určena pro účastníky starší 15 let. A tak i letos vyráží pár roverů a vedoucích něco si na srub natrénovat...

V sobotu dopoledne přijíždí první účastníci a hned začínají zkoušky následujících disciplín: hod granátem, střelba ze vzduchovky, vrhací nože a letošní novinka - "flusačka" se špendlíky. Odpoledne přivážím na srub loďku a pádla, a tak vyrážíme do Čenovic. Rybníček byl sice v rekonstrukci (nebo už spíš po rekonstrukci?), ale alespoň trochu vody na základní natrénování fíglů tam bylo. Samozřejmě, že nám jen loďka nestačila, a tak jsme vytáhli ze břehu i vor a Vojta ho chvilku vyzkoušel. Večer oblíbená skautská strava - špagety, první letošní posezení u ohýnku a samozřejmě kytara.

V neděli nám již počasí bohužel neumožnilo mnoho venkovních disciplín, proto volíme disciplínu pod střechou - lezení po laně zavěšeném na srubu. Ale ne ledajaké lezení - pomáhali jsme si takovými speciálními pomocníky (však uvidíte na fotkách).

Tak nám držte příští víkend palce a příští rok se nebojte přidat!

Lumír

...a jsme všichni zase o něco krásnější. Tentokrát však trošku netradičně, ale vezmeme to všechno hezky popořadě.

Letošní velikonoční prázdniny vyšly na datum 5. - 9. dubna. Ve čtvrtek jsme se tedy sešli všichni na nádraží, tentokrát se dokonce nejednalo ani o žádnou nekřesťansky brzkou ranní hodinu. V 8 hodin už jsme všichni uháněli vláčkem směrem Hostinné. Naší základnou se na prázdniny stal skautský dům v Hostinném, do kterého jsme dorazili něco málo po poledni. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili na obhlídku okolí. Moc daleko jsme ale nedošli, protože jsme si cestu zpříjemňovali hrou na bombu, medvěda a švába, která způsobila, že jsme se věčně váleli po zemi a kryli se před bombou nebo napodobovali švába, či lezly na strom, abychom unikli medvědovi. V lese jsme pak zahráli pár her a vrátili se na večeři zpátky do chaty. Kuchyně se ujal Šéf a jeho ,,knedlo, vepřo, zelo" bylo stejně dobré jako od maminky. Po večeři následoval již tradiční večerní program, zapěli jsme písně, zahráli hry a šli na kutě.

Po náročné přípravě skautů na boulderu v Praze, jsme tentokrát trošku přidali na metrech a v neděli 25. března jsme vyrazili na stěnu v Brodě.

Tentokrát však nemohu říci, že by byla hojná účast. Počet vedoucích výrazně předčil počet skautů a skautky se radši ani neukázaly. Asi je slunečné počasí zlákalo na něco jiného, což naprosto chápu. Dalším zádrhelem byl posun času. Věřím tomu, že jsem nebyla jediná, kdo nevěděl, že se čas posouval už dnes v noci. Naštěstí to můj budík zvládl sám, a tak jsem na sraz dorazila včas. Nakonec nás tedy bylo pouze 8, alespoň jsme si navzájem nepřekáželi. 

Jirka Slavík skauty zasvětil do způsobu jištění a mohli jsme začít. Skauti byli akorát 3 (Šíša, Forest a Fiskí), jeden vždy lezl a zbylí dva ho jistili. Všem se nám několikrát povedlo dosáhnout vrcholového chytu, a tak jsme mohli odcházet s dobrým pocitem. 

Takže příště snad v hojnějším počtu, třeba zase přidáme pár metrů na nějaké pražské stěně. (A nebo budeme ještě chvíli trénovat v Brodě, a pak jim to v Praze natřem;-)

Lezeckému dopoledni zdar! Káťa

Byla pozdní zimní sobota měsíce března, den desátý. My, skauti z velkoměsta (Český Brod), jsme se vydali zdolávat závratné (max. třímetrové) výšky do kruté, nespoutané divočiny (Praha). Jsme však bojem (hrami) zocelení, na vše připravení muži, a tudíž pro nás taková výzva nepředstavuje nic nemožného. Je to téměř jako procházka po Praze a následné navštívení boulderingového centra (nízké horolezecké stěny).

Vlastně přesně to.

Ale i tak jsme si pěkně protáhli svaly a parádně si to užili (fotky z akce).

Jarin

V sobotu 25. února vyrazila skupinka skautek, světlušek, skautů a vlčat do aquaparku v Kolíně. Vybaveni nejnutnějšími potřebami, jako jsou plavky a ručník, jsme si pořádně zaplavali, zahráli různé vodní i podvodní hry a na závěr se zahřáli v cukrárně.

Neděle má být sice dnem nic nedělání, ale my jsme nelenili a celé středisko vyrazilo bruslit. Původní plán se trošku změnil, a tak jsme místo Podviňáku, který je rozjezděný od aut, vyrazili na rybník u Liblic (Chodotínský rybník?). Mrzlo až praštilo a tak jak mě hnal mráz domů, ještě než jsem stačila rozmrznout, připravila jsem pro vás fotky. Můžete si prohlédnout náš hokejový zápas či bruslařskou dráhu.

Na letošní pololetní prázdniny nás nečekala žádná pěkná předpověď počasí. Přesto jsme však dodrželi tradici a ve čtvrtek 2. února jsme se po škole sešli na nádraží. Obtěžkáni krosnami plnými zimních věcí,  připraveni čelit 20° mrazům, nás vlak dovezl na místo konání - do Nové Paky. Ubytováni jsme byli v tamějším Domě dětí a mládeže a musím říct, že jim máme opravdu co závidět! Zabydleli jsme se, zahráli pár her a uložili jsme se ke spánku, abychom měli dost sil na zítra.

Naši náladu nám ráno zlepšilo sluníčko v oknech. Vydali jsme se obhlédnout Novou Paku a navštívit místní muzeum. K naší smůle zapomněli na internetových stránkách uvést, že otevírací doba platí pouze pro léto. I u druhého muzea jsme ze stejného důvodu pohořeli, a tak jsme se alespoň ohřáli v cukrárně. Krátký pobyt v mrazu našim zmrzlým tvářím bohatě stačil, a tak jsme se vrátili zpět na ubytovnu. Odpoledne se odvážnější z nás vydali lyžovat. Já jsem k nim ale nepatřila, a tak se na zážitky musíte zeptat svých dětí. Z toho co jsem od nich slyšela já, se jim to moc líbilo, snad při tom zapomněli i na zimu. Mezitím jsme si my, zmrzlíci, zahráli Citadelu a vylepšili naše taneční schopnosti v soutěži na taneční podložce. Večer jsme zapěli pár písní, za což Lišákovi a jeho kytaře velmi děkujeme;-)

V sobotu 18. února jsme přijali pozvání skautů ze Starého Kolína a vyrazili na maškarní bál. V místním kulturním domě už čekali pořadatelé převlečení za klauny a spousta pohádkových bytostí . Tak už jen převléknout do masek a pohádkový rej může začít… Zúčastnili jsme se všech možných soutěží, pořádně jsme se vytancovali, vyhráli řadu cen, zkrátka jsme si to užili.

     V sobotu 3. prosince se v Kolíně konala Uzlařská regata, kterou pořádal T.K. Průzkumník Kolín. Nikdy nemůžu pochopit, jak někdo dokáže navázat všech šest základních uzlů za 20 vteřin. Letos se účastnilo jenom velice málo lidí, a tak jsem se ve své kategorii umístil na 6. místě (dva lidé za mnou byli diskvalifikováni). Vyhrál Slon, s časem 20,5 vteřin. Po konci soutěže jednotlivců se lidé začali měnit ze soupeřů na týmy. Já jsem byl v týmu s bráchou, tátou a přibyli k nám další dva závodníci z mé kategorie, Maruška (je jí 11 a naváže všechny uzly za 30 vteřin) a MK, který mě porazil o 4 vteřiny. Celkem se vytvořilo 7 týmů. Jméno našeho týmu bylo Sedmička a umístili jsme se na sedmém, tudíž posledním místě. V jednotlivcích ani v týmech se sice nikdo z nás neumístil na předních místech, ale odcházeli jsme s vědomím, že jsme o 10 – 20 vteřin lepší než minule.

Honza

Tak a je to tady Velevážení. Moc se všem závodníkům omlouvám za pozdní uvedení výsledků, ale bylo toho na mě v poslední době poněkud mnoho, navíc mi chvíli po Vpředu umřel pes Ben – ano, ten kterého jste v minulých ročnících mohli vidět na kontrolách se mnou, takže i proto se mi do vyhodnocení moc nechtělo, protože si ho se Vpředem stále spojuji.

Nicméně na výsledcích vyhlášených na náměstí v Ratajích nad Sázavou se nic nezměnilo, alespoň co se pořadí týče. Všechny výsledky byly pečlivě přepočítány, radílek k úvodní vybíhací zprávě II. Etapy jsme změnili ze 180 TM na správných 150 TM, překontrolovaly se všechny podpisy a výslednou tabulku můžete vidět zde. Došlo jen k drobným změnám ve výsledných časech. Kdo by přesto měl nějaké výhrady, všechny materiály jsou archivovány a dá se vše dokázat.

...vítr jako obvykle nefoukal.

V neděli 6. 11.  jsme se všichni probudili do krásného slunečného počasí, což všem určitě vykouzlilo úsměv na tváři, ale fakt, že bylo téměř bezvětří a my se chystali na hřiště pouštět draky, už tak radostný nebyl. Ale to nás neodradilo a s heslem "Buď připraven!" jsme měli v rukávu pár her, kdyby se přece jenom vítr neumoudřil.

Dopoledne jsme se sešli na hřišti a zkoušeli, jak to půjde bez větru. Chvilkami to vypadalo spíš jako běžecké závody, protože to byl téměř jediný způsob, jak dostat draka do vzduchu. Ale snaha ani trpělivost nás neopouštěla a tak se naše taktiky postupně vylepšovaly. Nakonec se na nás ale usmálo štěstí a začalo trochu foukat. Nijak moc, ale stačilo to k tomu, aby se snad všem podařilo draka dostat do vzduchu a udržet ho tam. Dokonce se to povedlo i s draky, které jsme ručně vyráběli na podzimkách (jen to většinou nepřežili). Takže jsme všichni byli úspěšní, zahráli jsme si pár her, rozdali diplomy za všemožné zásluhy a pomalu se rozprchli na obědy domů.

Jak nám krásně svítilo sluníčko si můžete ověřit v naší fotogalerii.

A máme tu období dušiček, čas kdy všichni vzpomínají na zesnulé a uctívají jejich památku. Pro nás to tak jako každý rok znamená, vytvořit zhruba 40 svícínků a poté je rozmístit na hroby našich zesnulých přátel a příznivců skautingu.

Tento rok, jsme určili pro roznášení svícínků pondělní podvečer. Sešli jsme se před domem, kde bydlí Dědeček (Mirek Stárek – člen Svojsíkova oddílu), tentokrát nás rovery podpořili i skautky a jeden skaut a tak byl večer o poznání veselejší než předešlé roky.

Je neděle večer a všichni už jsou doma z podzimních prázdnin a určitě vzpomínají, jak letošních 5 volných dní strávili. Našim skautům a skautkám z našeho střediska se můžou honit hlavou vzpomínky třeba na bobovou dráhu, luxusní trampolínu, noční stopovačku či hledání naučné stezky a v neposlední řadě hlavně na přátelskou atmosféru a spoustu legrace. Ale abych na nic nezapomněla, vezmu to radši popořadě.

Ve středu 26. října jsme se v brzkých ranních hodinách sešli na českobrodském nádraží v hojném počtu dvaadvaceti dětí. Naše cesta vedla na ubytovnu v Josefově Dole a výprava byla speciální tím, že jsme se tentokrát vydali bez světlušek a vlčat. Po úspěšném zvládnutí všech přestupů (a že jich bylo) jsme dorazili do cíle. Zabydleli jsme se v útulné chaloupce, zahnali hlad z cesty a vydali se prozkoumat okolí. Procházku nám ale bohužel překazil déšť a tak jsme se moc daleko nedostali. Proto jsme zbytek odpoledne strávili v chatě hraním všemožných her.

Slunečná předpověď na neděli 2.října nás nenechala chladnými a rozhodli jsme se prozkoumat okolí Českého Brodu na kolech.

V uspokojujícím počtu jsme se srazili ráno u klubovny a vydali se směrem Kostelec. Kostelecký kopec nám sice dal všem zabrat, přece jenom to pro většinu nebyl rutinní výlet, ale zvládli jsme ho bez větší újmy na životech. V Kosteleckém pivovaru jsme si dopřáli luxusní oběd a vydali se opět na cestu. Díky mému orientačnímu smyslu vám nepovím, kam jsme pokračovali dál, ale vím, že jsme skončili v Rostoklatech na zkoušce kapely Zvířátka pana Krbce, která je složená z členů našeho střediska. Odtamtud už jsme se postupně ploužili do svých domovů. 

Výlet to byl vydařený, padaly teplotní rekordy a my budeme vyčerpáním spinkat jako miminka. Fotoreportáž z našeho výletu si můžete prohlédnout zde.