Kronika

V červenci proběhl znovu po roce letní tábor skautů a skautek ze střediska Ing. Ládi Nováka v Českém Brodě. Středisko se na letošní prázdniny nově rozdělilo podle věku a starší děti se již tradičně odebraly na tábořiště Pod kopcem Pohoř.

Již před začátkem prázdnin obdržely děti poštou dopisy s pozvánkou do školy čar a kouzel v Bradavicích, kde před lety studoval i slavný Harry Potter. V den školního vysvědčení se tedy všichni vydali na Příčnou ulici nakoupit školní hábity, kouzelné hůlky a ostatní materiály potřebné ke studiu magie. Ve středu se poté „žáci“ sešli na nástupišti 93/4 a tábor započali třídenním ‚puťákem‘ směrem k tábořišti.

Po příchodu na tábor byly děti rozřazeny do jedné ze čtyř kolejí: Nebelvíru, Zmijozelu, Havraspáru a Mrzimoru a započal boj o školní pohár. Všechny aktivity, kterých se děti za celý tábor účastnily, byly poté ohodnoceny školními body ve formě barevných drahokamů, kterými se každá kolej snažila naplnit své přesýpací hodiny. Aktivity nabraly všech forem od jednoduchých stolních her, stopovaček a hádanek, až po famfrpálový turnaj, hry bez hranic a dokonce i splavování řeky Sázavy. Samozřejmě nechyběl ani výlet do Prasinek, kouzelnické souboje, zkouška NKÚ, kouzelnické šachy, či pravidelné přilétání sov na astronomickou věž s dopisy a časopisem Kouzelnické kratochvíle, ve kterém byly pro děti připraveny příběhy, křížovky a vtipy z kouzelnického světa.

Jednotlivé koleje se vedoucím podařilo velice rovnoměrně rozdělit, a tak byl boj o školní pohár až do samého konce velice napínavý a děti se snažily ze všech sil. Celkové hodnocení, boj o poklad a tedy i školní pohár nakonec s náskokem zaslouženě ukořistil ctižádostivý Zmijozel. Vedoucím, dětem a jejich rodičům děkujeme za krásný tábor a už teď se těšíme na tábor 2015.

V sobotu 31. května se les v Dolánkách opět na jeden jediný den v roce proměnil v místo plné pohádek a překvapení. Konal se totiž PoPoLes, tentokrát již 32. ročník Pochodu Pohádkovým Lesem.

Vchod do lesa byl jako obvykle u Tuchorazské hlásky. Počasí se letos, po loňských záplavových deštích, vydařilo na jedničku, a tak už před dvanáctou hodinou stály u hlásky zástupy dětí a rodičů. A aby se děti ve frontě u startu nenudily, společnost jim dělala banda pirátů s řadou úkolů a disciplín pro zkrácení dlouhé chvíle.

V lese pak děti postupně prošly celkem 16 pohádkových zastavení. Setkaly se tak například s princem a princeznou, motýlem Emanuelem a Makovou panenkou, Rákosníčkem, Bobem a Bobkem i líným Honzou na peci. Machovi a Šebestové pomohly najít kouzelné sluchátko a se sladkou odměnou vyvázly živé a zdravé i z perníkové chaloupky. S Červenou karkulkou se kluci i holky svezli na koloběžkách, Elišce ze mlejna i jejímu čertu a vodníkovi předvedli ukázkové skákání v pytli, u Rumcajse, Manky a jejich Cipíska předvedli, zda dovedou správně poskládat obrázek a nebáli se ani čarodějnic a ochotně se od nich nechali zhoupnout na houpačce. Ti nejodvážnější překonali dokonce i velkou lanovou lávku nad roklí a spoustu nadšených dětí rodiče pro změnu nemohli dostat pryč ze skluzavky. Zdolat lávku přes potok pak dětem ochotně pomohli vodníci. Na závěr děti pomohly Ferdovi mravenci se stavbou nového domečku pro Berušku, a pak už si mohly v cíli oddychnout, opéct buřty, osvěžit se limonádou a kdo se nudil, tomu hodné víly pomohly nafouknout a vytvarovat balónek.

Pohádkový les letos přivítal přes tisíc návštěvníků. Na závěr dne odcházela domů řada vydováděných dětí a unavených, ale snad i spokojených rodičů. Pohádkové postavičky zmizely zpět do své pohádkové říše a znovu se sem vrátí zase za rok. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem sponzorům, bez jejichž pomoci by nebylo možné PoPoLes uspořádat.

Stejně jako v minulosti, i letos se naše skautské středisko Ing. Ládi Nováka připojilo ve středu 14. května k celostátní sbírce Květinový den, kterou pořádá nezisková organizace Liga proti rakovině Praha.

Letošní ročník byl zaměřen na programy prevence nádorů plic, zejména pak na podporu programů proti kouření. Obyvatelé a možná i návštěvníci Českého Brodu si letos od našich skautů zakoupili celkem 877 kytiček - květů měsíčku lékařského, symbolu boje proti nádorovým onemocněním, a věnovali tak na konto sbírky celkem 19 757 Kč, za což patří všem velký dík! Zajímá vás, na co jste přispěli? Organizace zajišťuje prevenci nádorových onemocnění a výchovu ke zdravému způsobu života, zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a podporuje onkologický výzkum a přístrojové vybavení onkologických pracovišť

Neméně důležitá je ovšem skutečnost, že současně s kytičkou dostal každý dárce letáček s informacemi o nádorových onemocněních a o tom, jak jim předcházet, což je možná důležitější než samotná kytička. Protože věříme, že touto činností pomáháme dobré věci a protože nás letos účast na Květinovém dnu bavila, počítáme s tím, že i napřesrok se do této sbírky zapojíme.

Tak jsme se opět po roce zúčastnili „chrudimské Akce Vpřed“, dvoudenního orientačního etapového závodu, který vždy závodníky prověří fyzicky i psychicky, a to až na dřeň. Dva dny, kdy vás čeká málo spánku, hodně zajímavých, ale náročných fyzických aktivit a úkolů, a kdy vám hlavu zavaří šifry tak zašifrované, že vyluštit je dokáží jen opravdoví borci.

Do Chrudimi jsme přijeli v pátek 25. dubna a hned jsme se vydali na náměstí, kde již probíhaly přípravy k oslavám 350 let od úmrtí kata Mydláře, který z Chrudimi pocházel.

V sobotu ráno jsme čekali na autobusovém nádraží na autobus, který nás měl dovézt na místo startu 29. ročníku akce Vpřed - do klubu Střelec v Prachovicích. Start byl v 9 hod. a po něm následovala zdlouhavá vybíhací šifra, pro kterou bylo nutné vyplnit 9 kvízů. Asi po 1,5 hodině jsme se dostali ke kýženému výsledku: „Vaše další cesta vede k začátku naučné stezky Kolem prachovického lomu.“ Tam jsme našli první kontrolu a s ní i odhad vzdálenosti.

Poté nás čekalo stoupání kolem lomu, hledání stromu s obrázkem v lese a trochu toho bloudění, které už prostě k akci patří. Když už jsme si mysleli, že jsme u cíle, dozvěděli jsme se na další kontrole, že jsme teprve tak v polovině trati. Dlouhé stoupání ke zřícenině hradu Lichnice nám také na síle nepřidalo a jak padala noc, my jsme se pomalu, ale jistě blížili k cíli. Cílem první etapy byla požární stanice v obci Lipovec, kam jsme dorazili kolem 12 hod. v noci.

Druhý den nás čekalo nemilé překvapení v podobě puchýřů, které se na našich nohách objevily přes noc. To zpomalilo náš postup ve druhé etapě, která opět začínala zapeklitou šifrou. Ta se nám tentokrát nepodařila rozluštit, a tak jsme si museli vzít radílka a vyrazili jsme. Druhá etapa byla o mnoho kratší než první, takže nám cesta uběhla jako voda a před polednem jsme byli v cíli závodu. Následovalo vyhlášení výsledků. Naše hlídka se umístila na celkovém 23. místě. Poté následovala cesta domů, vyspat se, zahojit všechny šrámy, a za rok nás určitě čekejte na startu 30. ročníku!

Rok se s rokem sešel a velikonoční prázdniny jsou tu zas. A tak jsme sbalili saky paky, fidlátka, svých pět švestek i buchty od maminek a ve čtvrtek 17. dubna brzy ráno jsme se sešli na nádraží. Náš cíl – skautský dům v Hostinném. Opět nás vyrazila celá hromada a opět se dala čekat spousta zábavy a zážitků. A protože nám po celých pět dní prázdnin přálo i počasí, nenechaly na sebe zážitky dlouho čekat.

A co nás tedy všechno čekalo a neminulo? Po čtvrtečním ubytování se a procházce po okolí přišel pátek plný her. Hráli jsme v lese, v parku, na hřišti a nakonec jsme se honili za Fantomem i ulicemi Hostinného. V sobotu jsme pak vyrazili na túru. Cílem byla údolní přehradní nádrž s poetickým názvem Les Království. A že tam bylo vážně pohádkově. Pravda, nejdřív jsme si tedy trošku zasprintovali na autobus, ale pak už šlo všechno jako po drátkách. Dokonce za námi přijela i „Šéfova“, ještě teplá sekaná. Ani zpátky se nám nakonec nechtělo.

V neděli přišlo tradiční barvení vajíček a pletení pomlázek. A jak už jsme v tom tím každoročním opakováním zběhlí, šlo nám to od ruky raz dva, a tak zbyl i čas na odpolední polévání. No, dalo se čekat, že to jako obvykle opět nebudou jen kluci, kdo bude zlitý od hlavy až k patě, ale jinak by to snad ani nebyla zábava.

A v pondělí nadešlo nevyhnutelné. Zase ti kluci dokázali vstát neuvěřitelně potichu, dřív než my holky, a zase nás s pomlázkami v rukou překvapili ještě rozespalé v postelích. Takže vlastně dobrá zpráva, nejméně do dalších Velikonoc budeme mladé, zdravé a krásné. Pak už ale rychle zabalit, uklidit chatu, připravit svačiny na cestu, všechno naložit a hurá domů. Tedy, ne že by se nám chtělo, ale nedá se nic dělat, maminky už nás pomalu čekají na nádraží. A že jsme si celé prázdniny skvěle užili, vyrazíme jistojistě znovu i napřesrok.

Skauti a skautky vyrazili na pololetky do Nové Paky.

První den jsme se zabydlovali a jedli a hráli různé hry. Když jsme šli spát, v pokoji se strhla polštářová bitva a celí unavení jsme šli vážně spát. Druhý den jsme vytáhli boby a vyrazili na svah. Po cestě někteří nadšenci sjížděli kopec v lese. Potom se závodilo, kravilo a pokořovalo rekordy v počtu lidí na bobech. Pak někteří šli lyžovat a ti druzí hráli aktivity.

Třetí den jsme šli bruslit a užili si to i naše zadky.

V neděli jsme hráli výbornou hru, kde jsme měnili věci za špendlík. Tyto pololetky byli opravdu fantastické. Kuchyně byla též fantastická.

Za skauty a skautky napsal Šimon

Letos jsme na podzimky vyrazili poměrně daleko a to do Karlova pod Pradědem, poblíž Malé Morávky, kde se podařilo sehnat ubytování až královského typu, neboť přístřeší nám poskytl penzion Zámeček.

                Na cestu jsme se vydali již v brzkých ranních hodinách zahalených do mlhy tajemství, které bylo dětem odhaleno přímo na nádraží - letos se pro ně podzimky promění ve výcvikový kurz agentů FBI. Za první výcvikovou zkoušku se dala považovat již cesta na Zámeček přeplněnými dopravními prostředky, kterou všichni statečně zvládli.

                Dalším, tentokrát už plánovaným bodem výcvikového kurzu, bylo stíhání fantomů, konkrétně zlotřilého Kačera Donalda a bídáckého Mickeyho Mouse, které budoucí agenti naháněli pomocí vysílaček po přilehlých lyžařských sjezdovkách a loukách. Dopadení zvládli na jedničku, až na zanedbatelné prohřešky při vstupu na soukromé pozemky, do kterých je fantomové omylem vlákali. Plamínky konfliktu byly uhašeny vlídným slovem a předložením průkazu agenta FBI.

Rozhovor s účastníky skautského tábora střediska Ing. Ládi Nováka

Na následujících řádcích Vám předkládáme krátké interview, které jsme udělali se třemi účastníky letošního tábora. Pro maximální autentičnost jsme odpovědi zapisovali doslovně. Místy jsme si dovolili poskytnout krátké vysvětlení, aby i nezasvěcení věděli, o čem je vlastně řeč.

Co jste dělali o prázdninách?

Jířa, 10 let, vlče: Byl jsem na skautském táboře, potom týden u dědy a dál nevim.

Terka, 12 let, skautka: Jela jsem na skautský tábor, potom jsem byla ve Španělsku a pakPolsku za prababičkou.

Honza, 13 let, skaut: Nebyl jsem ve škole.

Kde jste byli na táboře?

Jednohlasně: Pod kopcem Pohoř.

Honza: Já jsem byl taky na Kácovci. (letošní rok jsme využili obě naše tábořiště)

Rok se s rokem sešel a opět tu je první školní víkend v září, tedy čas pro další ročník českobrodského Vpředu. Tentokrát s pořadovým číslem 16. Kdo neví oč jde, podrobnější informace o akci Vpřed najde zde.

Letošním místem startu bylo nádraží ve městě Sázava. Sešlo se nás šest hlídek. Po registraci a nutných pokynech konečně slyšíme slovo START!

Již se stalo takovou hezkou tradicí, že po letním skautském táboře vyrazí ti starší z nás, roveři a rangers, na výpravu trochu dál, do cizí země. Po Rumunsku, Slovensku a Slovinsku jsme pro letošní rok zvolili putování po Podkarpatské Rusi, konkrétně krajem Nikoly Šuhaje v okolí Koločavy. Na cestu jsme vyrazili 22. srpna večer…

Podkarpatská Rus neboli Zakarpatská oblast Ukrajiny je země s nádhernou přírodou. Po noci v Koločavě a zhlédnutí památníku Ivana Olbrachta a hrobu Nikoly Šuhaje jsme absolvovali dvoudenní přechod poloniny Krasna z Koločavy do obce Usť Čorna. Krásy přírody občas trochu kazí místní obyvatelé, vyhazující odpad skoro všude, kde se dá. S rostoucí nadmořskou výškou a vzdáleností od civilizace naštěstí smetí ubývá a na poloninských hřbetech je již jen tráva a nebe...

Nebe, které se však druhého dne zatáhlo a spustil se vytrvalý déšť. K tomu se u některých z nás začaly projevovat zdravotní obtíže, takže jsme se rozhodli trochu upravit plán putování a zůstat přes noc v Usť Čorné, takové vesničce střediskové, která byla kdysi centrem těžby dřeva, sváženého z hor sítí lesních úzkokolejek. Železničky však spláchla povodeň v roce 1998, takže svoz dříví již leží pouze na nákladních automobilech značek ZIL, Kamaz či Ural a potkali jsme i jednu Tatru.

Následujícího dne se počasí trochu umoudřilo, takže ti z nás, kterým to stav jejich trávicí soustavy dovolil, vyrazili na další dvoudenní pouť po polonině Svidovec přes vrchol Tempa do obce Krasna, u které jsme opět přenocovali a poté jsme se přesunuli do města Solotvino, ležícího přímo u hranic s Rumunskem. Jak název napovídá, ve městě se dlouhou dobu těžila sůl a mají zde jezero se slanou vodou z dolu, která má podobné vlastnosti jako voda v Mrtvém moři - taky se v ní nepotopíte. Doly jsou však již několik let zavřené a jedním z mála způsobů obživy místních tak zůstává turistický ruch související právě se slanými jezírky.

Předposlední den jsme vyrazili ze Solotvina na cestu vlakem směrem ke slovenským hranicím. Vyjet jsme museli vlakem ve 4 hodiny ráno, protože dopoledne byla na trati výluka a další vlak již ukončil jízdu v polovině trasy. Přes Užhorod, kde jsme si prohlédli místní hrad a centrum. Následoval hraniční přechod Čop - Čierna nad Tisou, který je „nejbratrštější z bratrských hranic“. Přechod je dodnes vybaven plotem a strážními věžemi. Čekala nás hodinová prohlídka slovenskými celníky, zjevně oprávněná, neboť přece střeží Schengenský prostor… no a z Košic pak nočním vlakem domů.

Expedice byla určitě nejnáročnější, jakou jsme zatím absolvovali. Zejména se o to postaralo počasí, které nás tentokrát řádně prověřilo. V noci, v dešti a větru v horách se ukáže, co v kom vězí. Nicméně karpatská příroda je opravdu fascinující, takže věříme, že se do Karpat určitě vrátíme a třeba někdy dorazíme do Jasini podle původního plánu.

Forest, Honza T., Jelen, Šimon, Pakůň, Pták, Brouk + Jára, Maky, Dan + policejní instruktoři Michal a Féďa

21. 6. jsme se v 16:30 vypravili do České Kubice. V 18:00 jsme už stáli v koloně na pražském okruhu a mávali na lidi. Ještě toho dne jsme dorazily do České Kubice na cvičiště psů, kde jsme měli podle plánu spát. Jediný kdo nepřijel, byl Dan, který zabloudil.

22. 6. jsme ráno vyrazily do areálu Školní policejní středisko Domažlice, kde jsme nejdříve po tmě prolézali polygonem, a pak  se v tělocvičně učili základní údery a kopy. Odpoledne jsme udělali závod ve střelbě ze vzduchovky, který vyhrál Jelen. Potom jsme šli do rybníku se vykoupat. Voda byla teplá a plavaly tam nějaké zelené sajrajty.

23. 6. jsme byli na střelnici a stříle jsme z MP5, samopal vzor 61 (škorpík) a brokovnice.

Nakonec jsme odjeli a Jára mi dal chleba, který u něj neměl využití, a potom se ukázalo, že u mě také byl zbytný, protože už jsme jeden chléb měli, nyní (27. 6.) chleba tvrdne u mě doma.

Celou akci jsme si užili až na klikování, které bylo doprovázeno počítáním do desíti stylem: 1,2,3,4,5,6,6,7,8,8,8,8,7,6,7,8,9,9,10

Forest

V sobotu 20. dubna se českobrodští skauti a skautky obou českobrodských středisek zúčastnili Svojsíkova závodu, který se konal v Kolíně.

Svojsíkův závod pro skauty a skautky se koná jednou za dva roky. Soutěží v něm družiny - týmy kluků a holek čítající 4 - 8 členů ve věku 11 - 16 let. Soutěží se ve znalostech a dovednostech, které by měl zvládat nejen každý skaut a skautka, ale každá správná holka a správný kluk. Disciplíny se každý rok trochu obměňují a závodníci neznají předem jejich přesný obsah, pouze tematické zaměření - stejně jako v životě. Musí být tedy připraveni prakticky na cokoliv. Letos na soutěžící čekaly mimo jiné úkoly ze zdravovědy a první pomoci, umění vyhledat si spojení veřejnou dopravou, zvládnutí správného roztřídění odpadů, překonání lanové překážky a jako bonus úkol uvázat si kravatu. Závodní trať je v terénu dlouhá několik kilometrů a závodníci si na ní sami určují postup mezi jednotlivými disciplínami, přičemž si úkoly musí správně rozvrhnout, aby dorazili do cíle v přesně stanovený čas. Do závodu vyslalo středisko Ing. Ládi Nováka 2 družiny skautů - Modrý pramen a Zelený porost - a dvě družiny dívek  - Berušky a Wombatky; středisko Psohlavci pak chlapeckou družinu Kamzíků a dívčí družinu Lasiček.

Upozornění: tento článek obsahuje Product placement neplacement (skrytou neplacenou reklamu:-)).

Ve středu 8. května byl státní svátek, a tak jsme si řekli, že bychom mohli něco s vlčatama podniknout. Tentokrát padla volba na výpravu na kolech a návštěvu muzea traktorů v Chotouni, které mělo výborné reference („je to tam fakt hustý“).

Tak jsme se ráno sešli před klubovnou a chvíli dumali, jestli s sebou vezmeme i holky, které přišly na výtvarnou dílnu, která ale byla místo od 9 až od 10, což si vzápětí vyjasnily a my vyrazili sami. Naše cesta vedla přes Lstiboř a Chrášťany a místní letiště, kde nám dovolili se vyřádit na kolech a ještě jsme viděli pána, co létal (a taky trochu havaroval) s letadly na vysílačku a pak jsme už dorazili do Chotouně do muzea pana Víši, který má ve stodolách nashromážděny desítky traktorů, pásáků, pluhů, obracečů, vyorávačů a vší další zemědělské techniky. Při příjezdu do Chotouně ještě Moko zničil převodník na svém hitorickém velocipedu, takže si musel zavolat domů pro odvoz a dále s námi už nepokračoval. Taky odjel Vojta, který měl nějakou rodinnou akci, a přijel Kuba, kterému se asi ráno nechtělo vstávat nebo co.

Tak jsme si tak jednou s vlčatama a námi, co vlčata vedem, řekli, že by to chtělo udělat nějakou fakt drsnou akci někam úplně mimo civilizaci, kde není elektřina ani jiné vymoženosti. Volba padla na základnu Hájenka asi 5 km nad Trutnovem, která patří skautům ze střediska Hraničář Trutnov a která našim požadavkům ideálně vyhovovala – uprostřed lesa, jenom střecha nad hlavou a možnost topení a vaření na dřevu. Prostě paráda...

 Tak jsme v pátek 26. dubna vyrazili. Na nádraží se sešlo 6 vlčat a 3 vůdci – 4. Klobe dorazil z Olomouce a Korádo až v sobotu po obědě, proto zápisky z pátka a soboty budou takové stručné (pokud to někdo ještě nedoplní).

V pátek 10. 5. jsme se konečně sešli na dlouho očekávanou DanAkci, měli jsme štěstí, že jsme vzali dva stany, protože dorazilo o jednoho člověka víc. I přes malou dešťovou záplavu jsme vyrazili, v Běchovicích se k nám přidal ještě hlavní organizátor Dan a byli jsme kompletní. Na nádraží jsme dorazili tuším kolem půl desáté. Po krátkém pózovaní u morového sloupu jsme se vydali na místo našeho noclehu, zříceninu Ronov. Když jsme dorazili, tak jsme potmě rychle postavili stany a šli spát.

Druhý den ráno jsme si uvařili čaj, snědli zásobu buchet, pořádně prohlédli zříceninu, zabalili stany a šli jsme dál. Samozřejmě nesmím zapomenout na ranní východ slunce, který z části zakrývaly mraky, ale i tak byl moc hezký. Náš další cíl byl hrádek Helfenberg. Cestou jsme si užili brodění přes rozmoklé pastviny, prodírání do kopce lesem se stromy, na kterých rostou hrnce a sáňky. Dopoledne jsme zakončili obědem na pískovcových skalách s velmi zajímavými jeskyňkami. Potom jsme to střihli příjemnou cestou po silnici kolem pěkného lesíka, za kterým se skrývá vesnička s velmi příjemnou hospůdkou, ve které jsme ihned zaparkovali svoje batohy. Všichni si dali Kofolu nebo malinovku (vedoucí jedenáctku) a dokonce jsme tam potkali nějaké trempíky s kytarou v jedné a pivem v druhé ruce. Po občerstvení jsme už zamířili rovnou na hrad. Cestou jsme doplnili zásoby vody ze studánky a zanedlouho se nad námi objevila mohutná silueta zříceniny starého hradu.