Kronika

Účastnilo se 9 dětí (Lišák, Tomáš Bedrník, Jáchym, Jirka Polák, Matěj Žáček, Radek a Pája Mouchovi, Honza Málek a Jonáš) a 2 z vedení vlčat (já – Berlin a Dave). V pátek, již za tmy, jsme se místní lokálkou dokodrcali do Holic, dále nevíme kam, nevíme kudy (mám ale číslo na Mafiána, který šéfuje oné klubovně, zhruba za 20minut zjišťuji, že je to kluk mladší než já.....). Za tmy a po asi 3km se dostáváme na místo našeho pobytu. Klubovna pěká a hlavně dobře zařízená. Celý náš další pobyt ovlivnilo počasí, které nám teda opravdu nepřálo.

Nakonec jsem tam jel já (Berlin) co by vedení a příjemný počet 4 dětí – Honza Jelínek, Vojta Kosina, Matěj Žáček a Šimon Procházka. Nejvíce bylo našlápnuto, když vystupovala stará garda a jejich velice početná hudební skupina. Nejspíš proto, že to bylo hned zpočátku. Zaznělo pár songů, které se dají slýchávat u táborových ohňů a hnedle se měnilo pódium v Albert Hall (nebo co...) a předávaly se Oscary za 3 nominované filmy (zajímavé, ale děcka radši limonádu zdarma).

Na úvod začnu hned pozitivně: letošní Vpřed se doopravdy povedl, bez ohledu na to, kdo se jak umístil (i když tedy můj tým se umístil doopravdy hezky… ). Letos bylo totiž krásné počasí (kolem 20 stupňů, sluníčko), oproti loňsku o hodně kratší a jednodušší. Škoda jen závěru, který se letos nepovedl..

Středa 16. května byla v České republice vyhlášena Dnem boje proti rakovině. Při této příležitosti uspořádala Liga na podporu boje proti rakovině celorepublikou dobročinnou sbírku. Letošní ročník byl věnovám na podporu prevence rakoviny v rodinách pomocí výchovy ke zdravému životnímu stylu. Již tradičně je symbolem sbírky žlutý kvítek měsíčku lékařského, který si za minimální příspěvek 20 Kč mohl každý koupit.

Tento rok oslovil organizator sbírky také naše skautské středisko, zda bychom neuspořádali sbírku i v našem městě. Tak ve středu v sedm hodin ráno vyrazilo 11 dobrovolníků, vyzbrojených žlutými tričky, pokladními vaky a 1050 kytičkami, dobívat svým usměvem a milým vystupováním srdce a peneženky našich spoluobčanů.

Rok se s rokem sešel a my opět připravujeme kostýmy, kulisy a mimořádně v sobotu odpoledne (vždy se POPOLES připravoval již v pátek a pořádal v sobotu) vyrážíme do lesů za obcí Zahrady připravit tříkilometrovou trať s tuctem pohádkových zastavení. Bohužel při našem odjezdu z Českého Brodu začíná intenzivě pršet a déšť se, s chvilkovými přestávkami, drží až do nedělního poledne. I přesto stačíme v sobotu postavit tee-pee, přístřešky, vyznačit trasu a postavit lanovou lávku. Kvůli dešti neinstalujeme oblíbenou (asi jak kým :-)) skluzavku.

Po téměř dvouměsíční pauze vyrážíme opět na tábořiště, tentokráte i na tábořiště v Kácovci, začínáme však v pátek na tabořišti Pod Kopcem Pohoř. Po vybalení a ubytování se telefonicky dozvídáme, že naše druhé tábořišti v Kácovci včera vyplavila voda a umývárky i s podsadami zmizely. Nálada na bodu nula, ihned se mění plány a v sobotu se vstává již v 6 hodin a většina práceschopných vyráží směr Kácovec.

Děti z českobrodského Junáka se neohroženě prohánějí po divokém západě – 25. července

KUTNOHORSKO, ČESKÝ BROD

Louka nedaleko Starého Samechova na Kutnohorsku ožila na tři týdny skauty z českobrodského Junáka. Klasická teepee s ohništěm uprostřed jim dočasně tvoří příbytek.

„Tábora se účastní všechny čtyři kategorie sedmého junáckého střediska Ing. Ládi Nováka, pouze s tím rozdílem, že nejmladší – vlčata a světlušky už odjely. Celé tři týdny absolvují starší skauti a skautky, tedy děti zhruba od jedenácti do patnácti let,“ vysvětluje vedoucí Pavel Corradini, přezdívaný Korádo. „Z původně třiadvaceti táborníků je tu momentálně dvacet dětí,“ dodává.

Léto zaklepalo na dveře, a tak jsme i letos vyrazili na tradiční tábory. Vlčata a světlušky na 14 dní, skauti a skautky na tři týdny. Letos se nás na táboře sešlo o poznání více, než loni, což je velmi dobrá zpráva. Bylo nás přes 40 dětí a 20 vedoucích a roverů.

Po dlouhém zařizování vyrážíme v pátek večer osobním vlakem směr Kolín. Začíná to samozřejmě perfektně – vlak má dvacet minut zpoždění a my budeme mít v Kolíně co dělat, abychom stihli rychlík do Popradu. Naštěstí vše v pořádku, rychlík má zpoždění taky... Máme pro sebe dvě celá kupé, takže se můžeme celkem slušně roztahovat... Noc byla v pohodě, i když je pravda, že jsme se teda asi moc dobře nevyspali, ale alespoň trochu. V 7 ráno přestupujeme v Popradu a nějak začíná pršet... Do kempu v Čingově jdeme za celkem slušného deště a velebíme Věru, že zajistila chatky „Juniorky“ (chatka o rozměrech 2,5 x 2,5 metru se dvěma palandama a stolečkem, sice trošku neuklizená, asi moc často nepoužívaná, ale neberte to za těch 80 Sk za osobu a noc, pokud si v tomto kempu chcete postavit stan, přijde vás to ještě na víc...)

Akce začíná tak trochu normálně: zpožděním vlaku. A to takovým, že nestíháme v Poříčanech přípoj a všechny nás musí pořadatelé odvozit auty na start do Sadské. Hlídek je celkem 8, jmenovat to tu nebudu, všechna jména jsou v konečném pořadí. A rovnou přejdeme k samotnému závodu.

Vybíhací šifra nebyla moc složitá, byla to obyčejná Hybešovka, jen heslo nebylo tak jednoznačné... Já s Janou vyrážíme jako první a celý den tuto krásnou příčku držíme (což bylo sice fajn, ale na druhou stranu, když 8 hodin nevidíte žádné jiné závodníky, pouze pořadatele, není to ono...). Poblíž jezera v Sadské následuje hod nožem u Berlina a Lucky (byla to taková krásná procházka borkou, pro někoho i s prohlídkou písečného přesypu v Pístech :-).

Vyráželi jsme v pátek z Českého Brodu, kde měl být sraz na nádraží v 7:30. Cesta vlakem byla dlouhá, zato však suchá. To se ovšem nedalo říci o cestě, kterou jsme absolvovali jak jinak než pěšky, ze zastávky Soběšín do tábořiště, většinu času totiž pršelo. Naštěstí u našeho cíle déšť ustal. Ihned jsme se vrhli na zabydlování dvou srubů a samozřejmě zatápění v kamnech, což bylo spojeno s vařením tolik potřebného a žádaného čaje. Páteční odpoledne jsme dále strávili malou obchůzkou (pro vlčata) po okolí. Na té jsme si ukázali zdejší zajímavosti. Především šlo o již klasickou dominantu borovice, dále Fejtkovny a nesměli jsme pochopitelně zapomenout ani na dva brody na cestě od jezu do tábořiště. To se již začalo smrákat a my jsme dorazili opět k teplému čaji a skautům v tábořišti. Večer byl zpestřen malým táboráčkem, na kterém jsme si opekli špekáčky.

Výprava začala dne 10. 11. na nádraží, kde jsme měli v 6:45 sraz. Sešlo se nás celkem 14 (8 vlčat, 2 skauti, 4 vedoucí). Jeli jsme vlakem do Vrcholových Janovic, cesta trvala asi 2 a půl hodiny. Z Vrcholových Janovic jsme se následně odebrali za stálého mírného deště směrem k Mrtvicím, kde jsme se následně ubytovali v malé lovecké chatce uprostřed lovecké obory. Všude kolem bylo plné vysoké zvěře, převážně daňci, jeleni a mufloni. Vzhledem ke špatnému počasí, jsme trávili hodně času v chatce čtením Chaty v jezerní kotlině od Jaroslava Foglara. Společně jsme všichni pracovali na zásobení chatky dřevem, abychom neměli uvnitř zimu. Zvěř běhala všude okolo a tak jsme se tedy po ustálení povětrnostních podmínek vydali na malou obchůzku po oboře.

Tento rok jsme Velikonoční Pondělí pojali netradičně, protože nastal přestupní rok a dívky toho náležitě využili, ale o tom později. Začneme popořadě:

Den 1. – Příjezd: Sešli jsme se na nádraží v Českém Brodě, tak jako pokaždé, posbírali jsme poletující světlušky a pobíhající vlčata, kterých se letos dostavilo opravdu mnoho, a vydali se na cestu. Ta proběhla, až na časté přesedání, docela pohodlně a brzy jsme byli na místě. Áro s batohy nám však cestou někde zapadlo a tak jsme se vydali na malou obhlídku okolí a zahráli si nějaké hry. Jakmile jsme se vrátili, byly už naše věci na svém místě a zbytek dne jsme strávili vybalováním.

No ono to bylo trošku jinak. Samotná Akce Vpřed se konala od soboty 19. 4. do neděle 20. 4. To jenom pro naší pohodlnost jsme se vydali o den dříve do Chrudimy k Zálesákům přespat z pátku na sobotu, abychom nemuseli v sobotu jet už bůhvíkdy z Česbrodu.
Samotného závodu se zúčastnilo celkem 22 hlídek. Naše parta nakonec čítala 4 hlídky v tomto složení:
1) Berlin (neboli já, Honza), Tom a Aleš (náhrada za sloužícího Ivana),
2) Hanička Vyčítalová, Lenka Kovářová a Eliška Misárková (od vedle – myslim tim vedlejší středisko),
3) Jana Kolomazníková, Zuzana Hrubá a Tomáš Marek (taky vedlejšák),
4) No a miláčci publika: náš Mates a Vítek Hruška.
Vybíhací zpráva byla opravdu lahodná: opět po dvou letech pobíhání po městečku, tentokráte po Proseči, a získávání písmenek postupně z různých tabulí na křížcích, kostelech, informačních tabulích,…….aby se nakonec dostala výsledná první zpráva.

Letošní, již 26. ročník Popolesu se, myslím si, opět vydařil, ohlasy účinkujících i návštěvníků byly téměř všechny pozitivní. A z chybiček (například nefungující elektrocentrály...) se do příštích let poučíme. Ale nyní popořadě.

V pátek se slézáme ve slušném počtu u klubovny a nakládáme a nakládáme. K dispozici je Kolouchův Favorit, moje Škodárnička a Šéfovo zánovní rudé Áro. Opět samozřejmě není naloženo úplně vše, ale rok od roku se snad zlepšujeme:-)

Na louce za Zahradami se pak přibližně od 17. hodiny začíná sekat louka, stavět přístřešky, věšet lanová lávka, fáborkovat, skluzavkovat atd. Zkrátka jako každý rok.

Se soumrakem vyráží několik lidí do Brodu, ale asi dvacítka nás zůstává na místě (což je snad nejvíce, co pamatuji). U ohně je kytárka, takže perfektní pohoda!